Drobečková navigace

Historie sboru

Historie dobrovolných hasičů v Lovosicích sahá do druhé poloviny 19. století.

Německý sbor Freiwillige Feuerwehr und Rettungsports Lobositz byl založen 27. června 1872. Musíme si uvědomit, že v té době byly Lovosice převážně obydleny německým obyvatelstvem. 

Tento Sbor nebyl zařazen do žádné z českých hasičských žup, ale i tak pořádal hasičská cvičení, plesy, zapojoval se do spolkového života v Lovosicích a vykonával i samaritánskou činnost. V letech 1892 a 1897 uspořádal oslavy k výročí založení Sboru.

Nemáme bohužel k dispozici podrobnější údaje o jeho historii, složení výboru nebo členech.

První informace o českém Sboru se objevují v Litoměřických listech ze dne 24.4.1937, kde je podána zpráva o přípravném výboru pro založení českého Sboru v Lovosicích. V týchž listech se dne 17.7.1937 již objevuje zpráva o založení Sboru.

Přípravný výbor vedl jako předsedající bratr Čeněk Matěna. Tento výbor 11.4.1937 odeslal podklady pro založení Sboru a tuto práci úspěšně ukončili v červenci 1937. Dne 11. července 1937 se konala v hostinci „U Kosů“ (hostinec „U Kosů“ se nacházel na místě dnešní zadní vrátnice Mondelez /dříve Deli/) ustavující Valná hromada Sboru. Na této Valné hromadě byl za účasti okolních českých Sborů z Malých Žernosek, Lukavce, Března, Čížkovic a Vrbičan, starosty hasičské župy Paříkovi-Třebenické br. Josefa Wohla ustaven náš Sbor. Prvním starostou Sboru byl zvolen Emanuel Sykač, náčelníkem Jaroslav Štěpánek, jednatelem Václav Kindl a další funkcionáři Sboru. Celkem bylo zvoleno 29 členů výboru. Při založení měl Sbor celkem 58 členů.

Sbor i přes nepřízeň a nedostatek podpory se snažil o rozšíření činnosti a uspořádal Slavnost k založení Sboru v Lovosicích, i první hasičský ples. Výnosy ze slavnosti a plesu použil na zakoupení výstroje pro členy a drobné techniky.

Poslední informace o Sboru jsou z 23.7.1938, kdy proběhla schůze výboru. Pak přišel Mnichov, odstoupení pohraničí a činnost Sboru byla v podstatě ukončena. Po zabrání pohraničí německý Sbor zabral vybavení Sboru, které bylo uloženo u br. Hejduka a br. Němečka.

Až do května 1945 byl Sbor bez jakékoliv činnosti. Jeho členové byli nuceni pomáhat německému Sboru, někteří z Lovosic odešli, někteří byli internováni v koncentračních táborech v Německu, Polsku i v blízkém Terezíně.

Po roce 1945 byla obnovena činnost Sboru se 40 členy. Tento počet se v průběhu dalších let navyšoval, až v 70. letech se pohyboval kolem 180 členů. Koncem 40. a v průběhu 50. let se Sbor potýkal s problémy s umístěním techniky. V té době byla technika rozmístěna na třech místech v Lovosicích. Ještě v roce 1959 plánovací komise ONV zamítla zřízení požární zbrojnice a Sbor musel svou shromažďovací místnost odevzdat.

Teprve po roce 1963 byl Sbor umístěn v prostorech na ulici Osvoboditelů, které však byly velmi nevyhovující.

            Koncem roku 1973 bylo rozhodnuto o výstavbě moderní požární zbrojnice pro dobrovolné hasiče v Terezínské ulici. Ta měla být sdílena s požárním technikem a čtyřmi profesionálními požárníky z detašovaného pracoviště. V rámci akce Z byla stanice vybudována.

            V roce 1975 se Sbor přestěhoval do nových prostor v Terezínské ulici, kde sídlil až do povodní v roce 2002. Od té doby nemá Sbor přes všechny dané sliby žádné prostory pro svou činnost.

            Ve čtyřicátých a padesátých letech využíval Sbor pozůstalou techniku po německých hasičích. Mnoho strojů a automobilů opravil svépomocí. V té době rovněž pořídil koněspřežnou párovou stříkačku (nyní umístěna v budově Hasičského záchranného sboru v Lovosicích) a další techniku.

            Během šedesátých let se ustálilo vybavení Sboru na automobilové cisternové stříkačce ACS-10 a ACS-25, nákladním vozidle Praga RN, autobusu Praga RN, dvoukolovém žebříku DŽ-18 a přenosných stříkačkách PS-8 a PS-12. Toto vybavení vydrželo až do počátku 80. let. Nové vybavení pak dostávalo detašované pracoviště profesionálních hasičů. Staré vybavení bylo likvidováno. Sbor ještě dostal výměnou za nákladní automobil Praga RN, automobil V3S, a za autobus Praga RN vůz Saviem.

            Družstva dobrovolných hasičů byla po celou dobu velmi úspěšná na úrovni okresu i kraje. Třikrát se zúčastnila i republikového mistrovství.

            Od roku 1967 pořádal Sbor soutěž o Stříbrnou proudnici města Lovosice. Tato soutěž se postupem doby rozrostla až na celorepublikovou, kdy na ní dojížděla družstva ze západních a jižních Čech, ze středních Čech a v podstatě všechny Sbory z litoměřického okresu. Poslední soutěž se uskutečnila v roce 1989. Od roku 1990 již nebyl zájem soutěž podpořit. Poslední soutěž uspořádal Sbor v roce 1993 pod patronací České spořitelny v Roudnici nad Labem.

            Po získání podpory od okresního sdružení jsme do Lovosic přivedli v roce 2013 okresní kolo v požárním sportu, které se pravidelně konalo v květnu až do roku 2018.

            Sbor byl v roce 1964 oceněn „Čestným uznáním ÚV ČSPO“ a v roce 1967 obdržel ocenění „Za zásluhy“.

            Nejvyšším oceněním, titulem „Zasloužilý člen SPO“, byl vyznamenán Oldřich Hejduk. Tento titul mu byl udělen v únoru 1989. Titul "Zasloužilý hasič" obdržel v září 2024 další člen sboru Robert Porde.

            Náš Sbor v průběhu své existence až do roku 1994 pravidelně pořádal hasičský ples. K této tradici jsme se vrátili v roce 2016 a poslední ples byl uspořádán před covidovou uzávěrou v roce 2019.

            V letech 2016 – 2019 a 2023 jsme získali finanční příspěvek od města, postupně obnovujeme  činnost. V současné době má Sbor 16 členů a řeší podobné problémy, jaké měli naši předchůdci – prostory, vybavení, techniku, financování, nábor nových členů…

             V době covidu jsme pomáhali s podporou ve zdravotních zařízeních, společně s dobrovolnými hasiči z Lukavce jsme materiálně podpořili hasiče při požáru v Českém Švýcarsku.

Ve spolupráci s Okresním sdružením hasičů v Litoměřicích pořádáme soutěž „Mladý kronikář“. Nově jsme vyhlásili soutěž „Floriánův objektiv“.

V uplynulých letech náš Sbor čelil různým nepříznivým okolnostem a přes všechny tyto nesnáze stále vyvíjí činnost. Sbor může být hrdý na to, co za svou dlouhou existenci odvedl za práci pro město, kolik zachránil majetku, kolika lidem pomohl.